Předrakovinové stavy děložního čípku

Jak vypadá preventivní vyšetření u gynekologa?

K rozpoznání a sledování počínajícího poškození čípku, které by mohlo vést ke vzniku prekancerózních stavů, případně až zhoubných nádorů čípku, slouží kolposkopie a cytologie. Kombinací obou metod je možné změny čípku odhalit s vysokou účinností. Při kolposkopii se vyšetřují povrchové vrstvy děložního čípku pomocí optického přístroje podobného mikroskopu, tzv. kolposkopu. Kolposkopie se kombinuje s cytologickým vyšetřením, při němž se vatovou štětičkou, kartáčkem nebo škrabkou odebírají vzorky buněk z povrchu čípku a z hrdla děložního. Vyhodnocení tohoto vzorku je velmi důležité, protože kolposkopem není možné vyšetřit děložní hrdlo. Podle charakteru buněk lze usuzovat na stav děložního čípku a typ eventuálního onemocnění.

Cytologické nálezy klasifikované podle Papanicolaua PAP I a PAP II odpovídají fyziologickému stavu u zdravé ženy. Vyhodnocení stupněm PAP II-III bývá zpravidla způsobeno zánětlivými změnami na děložním čípku, PAP III již může signalizovat silný zánět nebo prekancerózu čípku.

V současnosti se cytologický nález hodnotí jako L - sil (žádné, případně nízké riziko nádorového onemocnění) nebo H – sil (vysoké riziko). V případě vyhodnocení nálezu stupněm H – sil musí lékař zvážit další postup léčby s ohledem na rozsah a závažnost poškození čípku.

Mechanické poškození, bakterie, viry...

Postižení čípku bývá nejčastěji důsledkem několika základních patologických stavů:

• Hyperplastické ektropium je způsobeno zbytněním sliznice děložního hrdla v oblasti zevní branky a pokud jsou všechna další vyšetření v normě, nemusí pro pacientku představovat akutní problém. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o tkáň méně odolnou vůči infekci, může snadno dojít k zánětu děložního čípku. Pokud zánět přetrvává delší dobu, stává se čípek stát terénem pro vznik prekancerosy (předrakovinového stavu). Část gynekologů zastává názor, že ektropium není třeba léčit a stačí je jen sledovat při preventivních prohlídkách, většina z nich se však přiklání k operativnímu řešení.

• Další potencionální prekancerózní onemocnění čípku se nazývá eroze. Jde v podstatě o „nahlodání“, povrchové poškození sliznice, které zpravidla nezasahuje do větší hloubky. Často vyvolává kontaktní krvácení. Jeho příčinou bývá také dlouhotrvající zánětlivé onemocněním děložního čípku, které se může projevovat formou chronických výtoků.

• Jiným rizikem jsou virové infekce děložního čípku. Tyto infekce způsobující poškození buněk děložního čípku a vyvolávající dysplasie jsou nejčastěji způsobeny virem HPV (human papilloma virus). Virus má řadu serotypů, které lze identifikovat ve specializované laboratoři. Některé ze serotypů HPV mohou působit změny vedoucí od lehké, přes střední a těžké dysplasie až ke vzniku rakoviny děložního čípku.

Jaké řešení nabízí konveční medicína?

Podle postupů alopatické medicíny bývá zpravidla definitivním řešením vážnější dysplasie použití některé z metod konizace děložního čípku, v případě již probíhajícího onemocnění se zvažuje operativní odnětí celé dělohy (hysterektomie).

Konizace čípku spočívá v odstranění kuželu poškozené tkáně, po kterém případně následuje plastická úprava. Následkem konizace mohou být problémy v těhotenství po prodělaném zákroku, a to zejména v jeho druhé polovině. V tomto období dochází ze zvýšenému výskytu potratů nebo předčasných porodů a těhotenství je proto hodnoceno jako rizikové. Opakování konizace je možné, záleží na tom, jak velká část tkáně byla při operaci odebrána.

Jinou metodou je kryoterapie (zmrazení), která je vhodná při pravidelném tvaru ektropia a trvá o něco déle než diatermokoagulace (vypalování). Diatermokoagulace je starší metoda, používá se hlavně při nepravidelném tvaru ektropia nebo na pracovištích, které jinou technikou nedisponují. Zákrok se provádí ambulantně a trvá jen několik málo minut. Laserová vaporizace je z těchto metod nejmladší, je velmi účinná, ale vyžaduje přístrojové vybavení, které většina zdravotnických zařízení nemá. Svými výsledky jsou všechny uvedené metody rovnocenné.

Po konizaci je nutné cytologické a kolposkopické sledování pacientek. Při něm se buď zjistí, že onemocnění bylo vyléčeno nebo se dysplasie objeví znovu a je třeba v léčbě pokračovat. Při opakovaném onemocnění je ale nutno zvážit v závislosti na věku ženy, počtu dětí atd. jiné řešení (např.odstranění celé dělohy). Četnost výskytu dysplasií má vzrůstající tendenci u čím dál mladší věkové hranice žen.

Pohled klasické homeopatie

Jak vypadá vyšetření u homeopata ?

Homeopat, jakožto holistický terapeut, vychází v prvé řadě z obecného faktu, že jakékoliv onemocnění, chronické či akutní, má svůj původ v emoční a mentální rovině, zjednodušeně řečeno na psychické úrovni. Pokud chceme odstranit skutečnou příčinu nemoci, musíme vystoupit až do této oblasti. Vyšetření u klasického homeopata je proto především rozhovorem, při kterém se homeopat pokouší postupně odkrývat emoční zranění a bolesti pacienta na mentální úrovni. Pacient spontánně vypráví o tom, co ho trápí, jaké prožívá pocity, emoce, strachy a homeopat poslouchá, pozoruje a zapisuje si symptomy. Potom hledá takový homeopatický lék, který co nejpřesněji koresponduje s emočním stavem pacienta, který mu umožní zpětně projít všechny kdysi prožité, avšak nezpracované situace a stavy, zasunuté hluboko do podvědomí. Je pochopitelné, že pokud pracujeme s emoční a mentální sférou člověka, tj. s nehmotnou, nemateriální rovinou lidské bytosti, pak také používané léky, aby na tuto úroveň mohly působit, musí být nehmotné, nemateriální povahy. Právě tato povaha homeopatických léků jim umožňuje velmi dobře léčit, pokud jsou přesně vybrány, i tak závažné stavy, jako jsou prekancerózní stavy i rakovinová onemocnění. Je ovšem nutno zdůraznit že, jak již vyplývá z předchozího textu, neexistuje žádný univerzální homeopatický lék na prekancerózní stav nebo na rakovinu. Homeopatie je holistickou léčbou, a jako taková vybírá léky naprosto individuálně. Kritériem pro podání léku není diagnóza, ale osobnost konkrétního pacienta.

Mechanické postižení, bakterie, viry … jsou skutečnou příčinou?

Filosofie klasické homeopatie vychází z toho, že sníh padá proto, že je zima, že mouchy sedají na potraviny, až když se zkazí a ne naopak, jinak řečeno, že každému následku musí předcházet příčina. Z této filosofie pak vyplývá, že v nemocném organizmu primárně vznikl jakýsi celkově prekancerózní stav a až sekundárně se začaly objevovat (ne náhodou zrovna na děložním čípku) důsledky na materiální úrovni – ať už jsou to „zlé“ viry nebo baktérie nebo třeba mechanické poškození čípku „z neznámých příčin“. Pro praktické léčení je důležité, že pokud se nám podaří uzdravit organizmus jako celek, odejdou i zlé viry a baktérie, aniž bychom proti nim museli cíleně bojovat, zahojí se mechanická poškození, která dříve odolávala jakékoliv léčbě atd. - jednoduše proto, že zmizela příčina, kvůli které se tyto symptomy objevily.

Na jaké úrovni takový prekancerózní stav vzniká? Není to ani na úrovni jednotlivých orgánů a dokonce ani na úrovni imunitního systému, jak se to snaží vysvětlovat některé směry moderní medicíny (i když toto vysvětlení musíme již chápat jako krok vpřed, protože se snaží pojímat člověka jako celek a ne ho rozebírat na kousky, jak tomu ještě donedávna v alopatické medicíně bylo). I imunitní systém je však pouhým vykonavatelem mentálních a emočních příkazů, přicházejících z vyšší nemateriální úrovně. A právě v této nehmotné sféře člověka musíme hledat příčinu vzniku výše zmíněného prekancerózního stavu.

Abychom nehovořili pouze řečí „šedivé teorie“, vysvětlíme si celý problém prakticky, konkrétně ve vztahu k onemocnění děložního čípku (v homeopatii platí, že různá onemocnění mají zpravidla různé příčiny na mentální úrovni):

Při léčbě onemocnění děložního čípku se v naší praxi setkáváme s ženami, které mají nevyřešené problémy v oblasti mezilidských vztahů. Mladé dívky mívají nevyřešené konflikty s otcem či matkou, u vdaných žen se většinou jedná o problémy v partnerském vztahu. Při homeopatické konzultaci často odhalíme silné emoční zranění ze strany partnera, ať už způsobené nevyřešenými nebo neřešenými problémy v rodině nebo třeba traumatem po rozvodu, se kterým se žena nedokázala nevyrovnat. Podobných příkladů samozřejmě existuje celá řada.

Tyto pacientky mají vždy něco společného - jsou to ženy, které se nechají zraňovat a nedokážou se bránit. Problém uzavírají v sobě, potlačují své emoční zranění a na veřejnosti, před svými dětmi nebo rodiči se tváří, že vše je v naprostém pořádku. Dělají to většinou proto, aby své okolí nezraňovaly a aby nepřidělávaly starosti jiným lidem. Tyto ženy si navíc často přitahují partnery nebo jiné blízké osoby, které jejich slabosti využívají a tím se kruh uzavírá. Přitom však nechápou, že svým chováním zraňují nejvíc samy sebe. Že pokud se samy nedovedou bránit v každodenním životě, nedokáže se bránit ani jejich imunitní systém, že pokud nechtějí vidět své problémy (potlačují je), „neuvidí“ imunitní systém počínající nádorové bujení v jejich těle.

Jaké řešení nabízí klasická homeopatie?

Na rozdíl od konveční medicíny, která až do okamžiku, kdy si patologický stav vynutí chirurgický zákrok, nenabízí žádné řešení, kromě „sledování vývoje stavu“, homeopatie nabízí ženě řešení samotného jádra problému. Počínající nedobrou situaci, kterou signalizují špatné výsledky cytologie, je možné řešit aktivně a včas. Dalším upozorněním, které signalizuje, že se na čípku „něco děje“ a že je nutné něco v životě změnit, jsou chronické gynekologické výtoky, odolávající jakékoliv konvenční léčbě. To neznamená, že každá žena, která neustále trpí výtoky, musí v budoucnu dostat rakovinu! V každém případě by se však měla zamyslet, co je skutečnou příčinou jejích potíží a jestli by nebylo lepší tuto příčinu skutečně řešit než ji donekonečna potlačovat zpravidla stejně neúčinným užíváním antibiotik a jiných alopatických léků.

Při homeopatické léčbě individuálně vybíranými homeopatickými léky, kterých je obvykle nutné podat několik za sebou v dostatečně dlouhých časových intervalech, dochází k zpětnému prožití nevyřešených a potlačených situací a stavů. Působením podaného léku se události dávají do pohybu a žena postupně mění mnohé své postoje, názory a žebříček hodnot. Tak, jak se postupně sama vnitřně mění zejména s ohledem na dřívější uzavírání a potlačování problémů v sobě a neschopnost problémy řešit, mění se i přístup jejího okolí k ní. Tyto změny jsou někdy až neuvěřitelné a nejkrásnější odměnou za naši práci je možnost pozorovat proměnu ušlápnuté a ponižované chudinky v sebevědomou ženu, která si nenechá nikým a ničím ubližovat a která se umí bránit jak na fyzické, tak na mentální úrovni.

Na naší homeopatické klinice se zabýváme léčbou prekancerózních i již probíhajících rakovinových stavů děložního čípku několik roků. Kromě léčby klasickou homeopatií, která je nejdůležitější a hraje rozhodující úlohu v celém léčebném procesu, působíme současně zejména na začátku léčby i lokálně na sliznici děložního čípku a využíváme všech prostředků pro podporu a stimulaci imunitního systému obecně. Můžeme konstatovat, že výsledky léčby jsou více než povzbudivé.

Příklad z naší homeopatické praxe :

Slečna Milada 22.r. přichází kvůli vysokým hodnotám cytologického vyšetření (PAP III b) a také kvůli gynekologickému výtoku, který trvá již řadu měsíců a odolává jakékoliv konvenční léčbě. Výtok je v poslední době stále horší, spojený s pocity pálení a vnitřní vyprahlosti.

Milada je momentálně bez práce, připadá si jako malé dítě, trápí ji, že se o sebe nedokáže postarat a že je velmi závislá na své matce. Má velmi nízké sebevědomí, nevěří si, ve společnosti jiných lidí se cítí nejistá a raději zůstává stát bokem. Připadá si velmi zranitelná, nikdy se nedokázala bránit. Chtěla by pomáhat lidem, dělat nějakou práci, která má smysl. Ráda chodí na procházky do přírody a ráda tančí – zdá se jí, že jen prostřednictvím tance může vyjádřit své pocity. Má také strach ze smrti. Kromě gynekologického výtoku ji trápí nespavost, střevní potíže a pocit hučení a tlaku v hlavě.

Při kontrole za měsíc po podání homeopatického léku Milada říká, že „se něco začíná měnit“. Nejde to příliš rychle, ale některých změn si již všimla. Vyjasnila si některé věci se svojí matkou a má pocit, že už ji matka nebere jako malé dítě. Při nákupu v obchodě dokázala říct prodavačce, že nechce včerejší chleba, zatímco dřív by „schlíple odešla a udělala si topinky“. Podstatně se změnila kvalita výtoku – je ho sice víc, ale nepociťuje pálení a řezání, má pocit, jako by se něco čistilo.

Za další měsíc říká, že se víc snaží říkat, co si opravdu myslí a co cítí, „nechci být na všechny hodná, chci být osobnost, chci být sama sebou“. Dřív měla tendenci dívat se na všechny lidi zespodu, z podřízené pozice, idealizovala je.

Při kontrole za dva měsíce se Milada chlubí, že si našla zaměstnání – pracuje v obchodě se zdravou výživou a moc se jí to líbí. Vůbec jí nedělá problémy jednat se zákazníky, je ráda, když jim může poradit a popovídat si s nimi. Bydlí nyní se svým přítelem, kterého má moc ráda, matku pravidelně navštěvuje a komunikuje s ní „jako rovný s rovným“. Gynekologický výtok postupně ustal.

Aleš Sušický, Iva Valentová

časopis Regena č.7/2002