O Nemoci z pohledu klasické homeopatie

Drazí přátelé,

poprosím vás nyní, abyste si vzali papír a tužku, které vám o přestávce rozdali pořadatelé a napsali si sami pro sebe jednu situaci vašeho běžného života, týkající se např. vaší práce, rodiny, partnerského vztahu apod.:

1) ve které se necítíte dobře, cítíte se nějak omezeni, jaké situace vám vadí,

2) v jaké se cítíte pohodlně, příjemně, v pohodě, jakou máte rádi.

Ještě než v klidu dopíšete, budu vám něco povídat. Každému z nás se asi slovo nemoc spojí s nějakou fyzickou obtíží či trápením, která může mít mírnější či vážnější podobu. Něco nás bolí, kvůli nemoci nemůžeme něco dělat. Nemoc dokonce může ohrožovat životně důležité funkce našeho těla. Když onemocníme, navštívíme lékaře, který provede fyzické vyšetření našeho těla, laboratorní testy nebo přístrojové vyšetření a předepíše nám léky. Ty budeme pravidelně užívat podle jeho doporučení, buď relativně krátkou dobu v případě akutní nemoci nebo po celý život v případě nemoci chronické.

Homeopatie vnímá člověka jako celek a vychází z toho, že pokud onemocní fyzické tělo, je nemocná i nehmotná složka člověka, jeho psychika. Psychická a fyzická složka člověka tvoří jednotu, souvisejí spolu, nelze je od sebe oddělit tak, jak to dělá konvenční medicína. Jinými slovy, každá nemoc má fyzickou složku, se kterou pracuje konvenční medicína a složku emoční, mentální, kterou nemůžeme opomenout, protože je nemocná také. Homeopatie pracuje s oběma složkami nemoci.

Nemoc na psychické rovině v homeopatii pracovně nazýváme bludem. Blud je složen z podmínek, za kterých se cítíme dobře. Necítíme se dobře, pokud určité podmínky nejsou splněny. Tyto podmínky vycházejí z bludu, mylné představy o nás samých a naší situaci. Myslíme si například: "Ostatní se o mě budou starat a milovat mě jen když budu úspěšná." Blud nám zabraňuje vidět věci takové, jaké jsou.

Nemoc z pohledu homeopatie představuje omezené vidění a vnímání světa kolem nás. Je to zúžený pohled. Odstranit nemoc lze pouze tím, že si svůj blud uvědomíme, „posvítíme si na něj“ stejně jako světlo, které zažene tmu. Blud zmizí jen díky procesu uvědomění. Vytvářením schopnosti uvědomit si vlastní falešné vnímání přítomnosti se hodně zabývají také meditace a psychoanalýza, ale je na něm založena i homeopatie. Homeopatický lék vám umožní uvědomit si váš blud tím, že vás spojí s původní situací, ze které tento blud vychází. Homeopatie je tedy založena na stejné pravdě: Nemoc je blud, uvědomění je léčba.

Vezměte si jako příklad sami sebe a podívejte se nyní, co jste napsali na papír na začátku našeho povídáni. Přemýšlejte o tom, jaká jsou vaše nutkání, jaké situace vám vadí, jaké situace máte naopak rádi a proč. To vám umožní poznat vaše vlastní fixní myšlenky a strachy, vaše vlastní reakce, impulsy a motivace a možná dokonce zahlédnete i výchozí bod celé situace a zjistíte, že je to jen blud. Takové uvědomění může ve vašem životě mnohé změnit. Samozřejmě, že i zdravý člověk potřebuje pro svůj pocit pohody určité podmínky. Jednou z podmínek například je: "Necítím se dobře, je-li ohrožen můj život, cítím se dobře, když dosáhnu bezpečí." Jinou může být "Necítím se dobře, když je vše kolem mě zmatené, cítím se dobře, když všechno dobře funguje." Mezi podmínkami zdravého a nemocného člověka je ovšem velký rozdíl.

Když se na sebe poctivě podíváme, uvidíme, jak lpíme na určitých rolích a situacích, ve kterých se cítíme dobře, které splňují naše podmínky pro pocit pohody. Jsme nuceni jednat určitým způsobem, i když by jiný druh činnosti byl přiměřenější. Ve většině situací máme možnost vybrat si, jak se budeme chovat. Téměř vždy se však rozhodneme reagovat jedním nebo dvěma způsoby, bez ohledu na typ situace. Fixní způsob reakcí, nutkání, vychází z našeho fixního pohledu na sebe samého a na situaci před námi. Toto nutkání vychází ze způsobu vnímání sebe sama v dané situaci; to je náš základní blud.

Blud je chybné vnímání reality. Také nemoc je chybné vnímání přítomnosti. Celý mentální stav člověka je projevem tohoto chybného vnímání (bludu).

Rozdíl mezi stresovou situací a stavem nemoci

Mnoho z vás nějakým způsobem vnímá, a připouští to okrajově i konvenční medicína, že psychický stav člověka může hrát určitou roli při vzniku některých nemocí. Tento negativní vliv bývá označován moderním slovem stres. Nesmíme žít ve stresu, nesmíme se „stresovat“ – musíme se usmívat, být za každou cenu v pohodě, nad věcí, slýcháváme všude okolo sebe. Je to pravda, ale jen částečná. To důležité, o čem tady dnes mluvím, je něco jiného. Stresová situace totiž sama o sobě neurčuje, zda bude mít negativní vliv na naše zdraví či nikoliv. Co je důležité a na čem záleží, je to, zda náš stav bude odpovídající stresovému faktoru, zda bude přiměřený. A záleží také na tom, zda dokážeme svůj postoj okamžitě změnit a adekvátně jej přizpůsobit, až původní situace odezní a vznikne jiná. Teď si dobře zapamatujte, co vám řeku: Usmívat se, být za každou cenu v pohodě, může být tou největší chybou, kterou můžete na svém zdraví páchat, pokud vaše reakce neodpovídá situaci, ve které se právě nacházíte. Jinými slovy – projevit „konstruktivně“, s láskou svůj hněv v situaci která to vyžaduje je pro vaše zdraví mnohem důležitější, než se usmívat a přitom se vnitřně užírat vzteky nebo si kdesi v nitru hýčkat pocity křivdy či nespravedlnosti. Umět plakat a truchlit, když je na to ta správná chvíle, ale také se umět smát a radovat, když je na to čas. Umět pochválit, ale také dokázat projevit nesouhlas, když je to třeba. To je cesta ke zdraví. Pacient, který přijde k homeopatovi a chlubí se, že se vždy za každou cenu usmívá a je nad věcí (reaguje tedy podle měřítek naší společnosti na stres tím správným způsobem), vzbudí v každém dobrém homeopatovi podezření, že potlačuje své přirozené negativní pocity a pouze si nasadil masku úsměvu. Budete-li pozorně sledovat kolem sebe ty, kteří se takto chovají, zjistíte s údivem, že jsou například velmi často vedeni v kartotékách onkologických klinik. „Těch nejhodnějších jsou plné hřbitovy“, říkával s nadsázkou můj učitel homeopatie. Až jsem začal jako homeopat s onkologickými pacienty pracovat, pochopil jsem, že to nebyla jen nadsázka. Navenek potlačená přirozená lidská agresivita v emoční rovině se může projevit skutečnou agresivitou na fyzické rovině v organismu, například v podobě nádoru.

Krásnou definici zdraví a nemoci věnoval homeopatii indický homeopat Rajan Sankaran. Říká: „ Zdraví znamená svobodu člověka být v současném okamžiku a naplnit smysl svého života. Nemoc stojí v cestě schopnosti organismu tento smysl naplnit, protože člověku nedovoluje reagovat na přítomnost. Nutí ho reagovat podle situace z minulosti. Léčba je navrácením zdraví. Toho docílíme, když si pacient uvědomí vlastní chybné vnímání reality. Umožní mu to, postaví-li se tváří v tvář vlastnímu bludu. Představuje to základ zákona podobnosti, na kterém je homeopatie založena.“

Kořeny nemoci

Existuje jeden krásný vtipný příběh: Vzali se zloděj a kapsářka a byli obdařeni roztomilým děťátkem. Po narození mělo děťátko zaťatou pěst a odmítalo ji otevřít. Když je později přinesli domů, pěst otevřelo a vypadl prsten porodní báby.

V tomto příběhu se odráží zkušenost našich předků, kteří již dávno věděli, že původ našich problémů leží často někde v našem dětství, zvlášť v prostředí naší vlastní rodiny. Nedostává-li sirotek od nikoho žádnou lásku a nemá pocit, že by se o něj někdo staral, nemá smysl, aby někomu dával najevo své pocity. Tato reakce je v době jeho dětství přiměřená, protože mu zajišťuje přežití. Může se však stát, že přetrvává i když dospěje a on stále nedokáže s nikým komunikovat. Má nutkavou potřebu nemluvit ani v situacích, kdy mu někdo naslouchá. Dostane-li lásku, nedokáže ji přijmout, má pocit, že se o něho nikdo nestará, a proto musí být uzavřený. Pozůstatek minulé situace jej nutí posuzovat i současnost stejným způsobem, i kdyby procházel obdobími, kdy se o něj někdo stará, potřebuje jej, respektuje a miluje. Přesto vytrvá ve stejném typu reakcí. Bude si také vybírat pobyt v místech, kde lásku neobdrží, což bude potvrzovat jeho pocity, že jej nikdo nechce. Bude-li milován, třeba se odstěhuje.

Jak děti, tak i dospělí mohou být ve stavech, které se nedají vysvětlit na základě nějaké situace v jejich dosavadním životě. Tyto stavy musely být zděděny po předchozích generacích. Možná se vám podaří zjistit, že někde v minulosti nebo v předchozí generaci někdo prošel situací, která tento druh chování nezbytně vyžadovala. Dost často přijdete na to, že v době vašeho početí procházel jeden z vašich rodičů přesně takovým stavem bytí.

Lze tedy vysledovat velmi zřejmou podobnost mezi stavem matky v těhotenství a stavem nemluvněte a také najít podobnosti mezi stavem rodičů v době početí a stavem dítěte. Tak se začala vytvářet myšlenka kořenů nemoci. Kořeny jsou sklony, které se na základě nějakého podnětu projevují jako specifický stav nemoci. Jedná se o dojem (otisk) ze situace v minulosti (nebo v minulých generacích). Způsobují, že se osoba cítí nebo reaguje jako by v takové situaci byla (blud).

Je-li matka během těhotenství ve velmi intenzívním stavu, dítě jej téměř vždy zdědí. Poté, co mě napadla myšlenka přenosu stavů nemoci z jedné generace na druhou, jsem kromě stavu během těhotenství začal zkoumat i jiné cesty, kterými je možné sklony ke stavům nemocí neboli kořeny přenést. Pokud jsou stavy rodičů při početí velmi intenzívní, přenáší se jako kořeny na dítě. A konečně, sami rodiče mají své kořeny a tyto kořeny se také mohou přenést na dítě.

Kořeny vznikají následujícími způsoby:

1. Člověk se dlouhodobě nachází v určitém stavu, buď nyní, nebo v minulosti (dětství).

2. Matka se v průběhu těhotenství nachází v určitém stavu a ten se jako kořen přenese na dítě.

3. Převládající stav nemoci otce a matky v době početí se stane kořenem dítěte.

4. Kořeny otce a matky v době početí se stanou kořeny dítěte.

Časový faktor vzniku kořenů je:

1) Člověk se dlouhodobě nachází v určitém stavu.

2.) Člověk se v určitém stavu nachází krátkodobě, ale tento stav je velmi intenzivní.

Proč se u dětí stejných rodičů projevují různé nemoci, přestože mohou mít stejné kořeny?

Stav nemoci, kterou budeme nakonec trpět, závisí na následujících faktorech:

1. Který kořen se vyvolá.

2. Jaké jsou vyvolávající faktory.

Vyvolávající faktor hraje při specifikaci nemoci, kterou budeme trpět, velmi důležitou roli. Existují-li dva kořeny se stejnou citlivostí, pak specifický vyvolávající faktor obvykle zhorší jeden z nich více než druhý.

Situační rozdíly u obou rodičů v době početí jejich dětí tvoří rozdíly v kořenech dětí. To vysvětluje, proč mají děti stejných rodičů rozdílné kořeny nebo kořeny rozdílné síly. V tomto bodě je třeba rozlišovat sílu a citlivost kořene. Síla kořene (nebo jeho hloubka) závisí na tom, jak dlouho trval stav obsažený v předchozích generacích. Trval-li stav nemoci dlouhou dobu (nebo několik generací), vytvoří se silný (hluboký) kořen. Citlivost kořene (to znamená to, jak snadno mohou vnější faktory probudit nemoc do aktivního stavu) závisí na tom, před jakou dobou byl stav nemoci aktivní. Čím kratší je časový úsek od této doby, tím citlivější je kořen. Zjistil jsem třeba, že nejcitlivější kořen u nemluvněte vytváří stav matky v těhotenství. Jedna pacientka byla například před těhotenstvím Calcarea carbonica, ale v průběhu těhotenství prožívala intenzívní strach a byla ve velmi silném stavu Stramonia, i když kořen Stramonia v sobě pravděpodobně vůbec neměla. U dítěte nebude nejcitlivějším kořenem Calcarea carbonica, ale Stramonium. Této skutečnosti si lidé byli vědomi již odpradávna a proto nastávajícím matkám doporučovali, aby se snažily být šťastné a klidné. U jejich dětí by se pak měly rozvinout stejné rysy.

Myšlenka kořenů též naznačuje, proč jsou některé léky u určitých národů indikovány častěji. Myslím si například, že Stramonium (lék s myšlenkou hrůzy a teroru) je velmi často indikováno u národů, které prožily válku vytvářející v jejich zemi stav paniky a hrůzy, a kořeny tohoto stavu byly předány celým generacím lidí narozených v té době. Dost často zjišťujeme, že u dvojčat jsou indikovány rozdílné léky. To je způsobeno faktem, že i když zdědili stejné kořeny, vyvolal způsob, jakým byli vychováváni a jak se s nimi zacházelo, odlišné kořeny a vytvořil v nich rozdílné stavy.

Můžeme si to vysvětlit na následujícím příkladu:

Mahatma Gándhí a jeho syn Harilal

Gándhí osvobodil Indii z koloniálního otroctví bez války a krveprolití. Silou své osobnosti dokázal sjednotit znepřátelené státy i náboženství. Byl to světec, svatý muž, který zastával myšlenku nenásilí.

Jeho syn Harilal od něho odešel, stal se na truc muslimem, pil alkohol, užíval omamné látky, nepřišel ani na otcův pohřeb a o šest měsíců později zemřel v nevěstinci.

Gándhí ve své autobiografii napsal, že původně napodoboval britské jednání a zvyky a svým způsobem se snažil Britům vyrovnat. Později odešel do jižní Afriky, kde byl ve vlaku vyhozen z oddělení pro bílé. Od tohoto okamžiku pociťoval utrpení a nespravedlnost ještě výrazněji a uvědomil si, že pokud nezačne bojovat a nepřestane poslouchat, nic se nezmění. Jeho hlavními rysy byly:

Citlivost k nespravedlnosti.

Citlivost ke zranění ega.

Neposlušnost.

Tyto rysy byly téměř plně ospravedlněny okolnostmi, ve kterých žil, a proto byly v podstatě zdravé. Víme, že ve skutečnosti vyžadovaly okolnosti mnohem více Gándhího, než by Gándhí potřeboval je.

Harilalův příběh je ovšem naprosto odlišný. Narodil se s kořenem stavu svého otce (kořen léku Staphysagria), rozvinuly se u něj stejné pocity (nespravedlnost a poraněné ego) a stejná nutkání (bojovat a neposlouchat), ale už neexistovala situace, která by jeho stav ospravedlňovala.

Harilal měl bezpochyby přísného otce, ale na rozdíl od Britů byly Gándhího úmysly dobré. Harilal to mohl snadno zjistit a nebyl by musel reagovat zle. Ale kořen v jeho nitru, probuzený danou situací, přivodil stejný stav, přestože jej situace nevyžadovala.

Měl stejné symptomy:

Citlivost k nespravedlnosti

Citlivost ke zranění ega

Neposlušnost.

Harilal reagoval na Gándhího stejným způsobem jako Gándhí na Brity. Gándhí byl ovšem zdravý, jeho stav odpovídal situaci, takže se sám cítil dobře a měl místo i pro druhé. Harilalův stav byl způsoben jeho bludem týkajícím se jeho vlastní situace. Neměl důvod cítit se tak, jak se cítil, i když se snažil vytvořit si situaci, která by vše ospravedlňovala. Sám se jistě cítil dost zle a následkem toho měl velmi málo místa pro druhé.

Děkuji Vám za pozornost

Úryvek z přednášky o klasické homeopatii na mezinárodní konferenci „Přivádíme děti na svět“, Praha, 2001

V přednášce byly použity citace z knihy R. Sankarana „Duch homeopatie“